Hledá se talent

Jak to, že jeden člověk je všeobecným oblíbencem, aniž by se o to musel jakkoliv starat, zatímco druhý musí vynaložit hodně úsilí, aby byl vidět a slyšet. Třetí zdánlivě nikoho nepotřebuje, cítí se dobře o samotě a pro dalšího je utrpením, pokud musí zůstat sám doma a někdy je to pro něj i smrti podobné. Proč se někdo s vášní věnuje hře na kytaru a jiný je majitelem krásného hlasu, někdo další je zase schopen ve svém obrazu předat nám náladu podzimního lesa nebo umí zachytit kouzelný okamžik na fotografii. Jaký druh darů to je a zda kdokoliv v čemkoliv může být stejně úspěšný.

Jako dítě jsem milovala tanec a nechtěla jsem tančit jen tak pro sebe, ale i na jevišti. Svůj dětský sen jsem si splnila – školní roky jsem strávila mezi tréninky a vystoupeními plnými emocí, pestrých kostýmů a nových kamarádů s podobnými zájmy. Už tehdy jsem si všimla, že v naší choreografické škole byli tanečníci více a méně talentovaní a taky tací, kteří vytrvale a pilně trénovali, a přesto úspěšní nebyli. Rozhodně se nedalo říci, že by byli líní, po příčině jsem však tenkrát nepátrala, vysvětlení se nabízelo jednoduché – nemají talent.

Později, v rodinném podnikání, jsem se znovu setkala s tím, že někteří pracovníci byli schopni prodávat více, než kdokoliv jiný. Oni nejenže prodávali, ale byli schopni udělat z toho show, vtáhnout do něj zákazníka, který, aniž by si to uvědomoval, dělal jednu objednávku za druhou. Jiní použili doporučované techniky ke zvýšení prodeje, ale nemohli dosáhnout takových výsledků. Co se děje, kde je příčina, máme tady taky co dělat s talentem?

Jaký je vztah mezi našimi talenty a tím, nakolik jsme v životě šťastní nebo alespoň spokojení. Existuje souvislost mezi našimi talenty a našim zdravotním stavem a nemocí. Má talent každý z nás a pokud ano, jak ho můžeme rozpoznat a rozvíjet. A ještě je velmi důležité: jak získat jistotu, že se nemýlíme?

Až do nedávné doby – přibližně před dvěma lety – jsem také souhlasila s běžným vysvětlením: buď máš talent, nebo ne, a šťasten je ten, jehož rodiče nebo učitelé si jeho talentu všimli a pomohli mu ho rozvíjet. A co všichni ostatní? Co když máme poslušné, pilné dítě, které se neprojevuje ani ve sportu, ani ve zpěvu, ani v kresbě? Nebo takový hyperaktivní a nezkrotný odvážlivec, rošťák, živel a uličník, který byl ještě před chvílí tady a než se otočíme, už přeskočil plot a je v sousedovic zahradě nebo se žene přes střechy... Jaký talent mají tyto děti, čím se budou zabývat v životě, co jim bude přinášet potěšení?

Dříve nebo později – při volbě své životní cesty – hledá odpověď na tuto otázku asi každý člověk. A rodiče musí řešit tento úkol i vícekrát za život. Řešila jsem to i já.

S talentem u mého staršího syna bylo vše jasné již od školky – byl pohybově nadaný, bavil ho jakýkoliv sport. Hrál fotbal, zastupoval školu v atletických závodech, ale k srdci mu nakonec přirostlo tancování – hip hop. Tam se cítil naplněně a odráželo se to i ve výsledcích. Poháry a medaile s mistrovskými tituly z republikových i mezinárodních soutěží plnily police dětského pokojíčku.

Objeli jsme se synem půl Evropy, opravdu je na co vzpomínat. Ale neúprosně se přibližoval den D, kdy bylo potřeba odevzdat přihlášku na střední školu. Jenže syn nevěděl, čím by se chtěl v životě zabývat. Bavil ho sport a tancování, ale i když se tomu věnoval závodně, nechtěl v tom pokračovat jako profesionál. Ani dráha trenéra mu do budoucna nic neříkala. Strávili jsme hodně hodin společnými rozhovory a vizualizací toho, jak by si představoval vlastní budoucnost. Žádné povolání ho neoslovovalo natolik, aby se o tom dalo uvažovat.

Rozhodli jsme se zajít do pedagogicko-psychologické poradny v naději, že tam nám s jistotou odhalí skryté talenty a alespoň nastíní směr, kterým se má syn při výběru povolání ubírat. Měsíc čekání, až přijdeme na řadu, hodina a půl u odborníka a … marně. Jsme tam, kde jsme byli na začátku. Verdikt paní psycholožky byl následující: jelikož školní výsledky (známky) jsou velmi průměrné a s ohledem na mimoškolní aktivity doporučeno zaměřit se na povolání:

trenér / choreograf

učitel tělesné výchovy

sociální pracovník

animátor … dále si to už nevybavuji, jelikož to bylo absolutně mimo zájmy syna.

A tak jsem hledala ve vodách internetu. Hodně různých obecných rad a testů, až jsem narazila na jedno video, kde se mluvilo o konkrétních projevech vrozených přání člověka a o typech vrozené touhy, kterých je osm. Naprosto přesně jsem pochopila (i když jsem to před tím slyšela milionkrát) , že pokud člověk dělá něco rád a s chutí – čímž vlastně naplňuje svou touhu – tak to dělá nejlépe a může dosáhnout výborných výsledků. Práce se pro něj potom stává stylem života a nikoliv jen nutným zlem.

To video bylo jako poslední dílek skládačky, vše zapadlo tam, kam má.

Napadlo by vás, co mají společného sportovci, tanečníci, konstruktéři, inženýři a právníci? Všichni ti, které touha žene být prvnim a zvítězit? Že jsou to dílky jednoho řetězce, že mají jednu společnou vrozenou touhu po změně a úspoře: času, prostoru, prostředků, energie… Že mají vnitřní potřebu omezovat, zakazovat, kontrolovat a určovat hranice ne jen vůči ostatním, ale i vůči sobě samým. Tyto vrozené vlastnosti jsou podstatou lidí s určitým typem touhy. Vztah mezi příčinou a následkem se v jejich mozku formuje s ohromující přesností, která jim umožňuje stát se brilantními vynálezci a inženýry, projektanty, nejlepšími účetními, bankéři a specialisty na logistiku. Ano, mají vynikající logické myšlení.

Všechny ty souvislosti pro mě byly docela převratné.

Jsem přesvědčená, že každý má své nadání a může být výjimečný v něčem jiném. Ale pokud budeme posuzovat rybu podle její schopnosti vylézt na strom, bude celý svůj život žit s vědomím, že je neschopná. To kdysi řekl A. Einstein a absolutně s nim souhlasím. Systémová vektorová psychologie nám pomáhá odhalit talenty dítěte již od útlého věku, správně je rozvíjet a nepotlačovat, a při tom se vyhnout mnohým podvodným kamenům při komunikaci. Odhaluje hlubinné podvědomé touhy člověka a umožňuje vidět to, co nás pohání životem. Je jako lakmusový papírek, díky němuž jsme schopni poznat, v jakém psychickém stavu se člověk nachází, co mu chybí a jak to napravit (bez medikace).

A jak dopadl výběr školy? Snad dobře … Po ukončení prvního ročníku si syn našel letní brigádu ve svém oboru. Byl velice potěšen, když si ho zavolal ředitel firmy, ve které pracoval, a nabídl mu po ukončení školy místo. A že ještě žádnému studentovi takovou nabídku neučinil. Že by zase nějaký talent?..

Jaké trápení předcházelo letní brigádě si můžete přečíst v mém e-booku (připravuje se)

Nahlédnout do systémové vektorové psychologie je možné zde.

Odhalte si svůj talent

Žeňa