Koloběh života, aneb jak vysvětlit dítěti, co je to smrt

Ve své praxi se setkávám s nejrůznějšími dotazy k tématům výchovy dětí, rozvíjení jejich přirozeného potenciálu a také zvládání těžkých životních situací.

Existuje jedna oblast našeho života, ve které nás dětské otázky obvykle zastihnou nepřipravené. Jsou to otázky o smrti. Jak vysvětlit malému dítěti co je to smrt a přitom ho nezranit, nezpůsobit mu trauma nebo v něm nevyvolat ještě větší strach?

Některé děti se o toto téma zajímají již v 5-6 letech. Chtějí vědět, proč se to stává a co se stane pak. Je to velmi citlivé téma, o kterém se běžně nemluví a někdy je velmi obtížné najít ta správná slova.

Mnohem horší je, když nastane úmrtí v rodině a ve chvíli největšího emočního vypětí musíme dítěti bez přípravy vysvětlit, co se stalo a proč.

Dokážete si představit, co všechno musí v ten okamžik dítě prožívat?

Velmi dobře si pamatuji, jak to bylo sděleno mně, když umřel můj dědeček. Zatočil se se mnou celý svět. Ale o tom někdy příště.

Rozhodla jsem se otevřít toto tabuizované téma a napsat o tom, co jsem udělala já, když se mě můj pětiletý syn ptal na smrt.

Nejvhodnějším obdobím pro vysvětlení tohoto tématu je právě podzim.

Proč máme mluvit s dětmi o smrti a neignorovat jejich otázky?

Individuální život je konečný. Dřív nebo později je s tím každý člověk konfrontován. A důležitým úkolem nás rodičů je, aby toto střetnutí bylo pro dítě co nejméně bolestivé. Od toho jak a zda vůbec jsme vysvětlili svému dítěti, co je smrt, se může odvíjet vnímání různých životních situací, které ho v životě potkají.

Od svého narození dítě poznává svět. A je přirozené, že rodiče se mu ho snaží ukázat z té lepší stránky, aby nebylo vystrašené nebo rozrušené. Aby mohlo vychutnat vše, co mu v tomto krásnem věku náleží, vždyť dětství má být růžové a bezstarostné.

Seznámit se s poněkud jinou realitou, může později sám, myslí si rodiče. A je to správně?

Ať chceme nebo ne, realita vtrhne do dětského světa, aniž by byla povolána a občas nezanechá místo pro růžové brýle. Příliš často rodiče oddalují vysvětlení tohoto pojmu, nebo ignorují dětské otázky o smrti.

A když se dítě ocitne tváří v tvář realitě, budeme nejspíš zasažení smutkem a žalem také a proto bude naše vysvětlení působit zkomoleně a pro dítě může být těžko uchopitelné.

Velmi často se stává, že je dítě ponecháno o samotě se svými pocity a bolestí, v očekávání, že časem situaci samo porozumí a přijme ji. Samozřejmě, že na takový psychický stres dítě reaguje hned – v okamžiku ztrácí pocit jistoty a bezpečí, který mu mají poskytnout právě rodiče a cítí bolest. Následky ztráty pocitu jistoty a bezpečí se budou projevovat v jeho chování bezprostředně, a každý psychotyp na to reaguje jinak.

Jak vysvětlit dítěti, že lidé jsou smrtelní?

Že kočky, pejskové a jiné živé bytosti nemohou žít věčně, a dítě už je nikdy neuvidí. Stejně tak se to může stát i členům rodiny.

Tak důležité věci je potřeba vysvětlovat dítěti s ohledem na jeho přirozené vlastnosti. Zvláštní pozornost by v tomto ohledu měla být věnována dětem s vizuálním vektorem – pro ně je potřeba speciální přístup (viz níže).

Jak na to? Jak vysvětlit dítěti, co je smrt? Pokud má zájem a ptá se, má k tomu i důvod.

Hlavní věc – nebojte se to udělat. Smrt má v přírodě stejně přirozený výskyt jako narození. Není třeba v této chvíli promítat do rozhovoru svůj vlastní postoj ke smrti, pokud ho ještě sami nemáte zpracovaný (možná vám to také nebylo v dětství správně vysvětleno). Během hovoru, buďte objektivní a klidní. Konkrétní případy úmrtí z reálného života k vysvětlení tohoto jevu nejsou potřeba.

Jak to tedy vysvětlit?

Zpočátku se zaměříme na jednoduché skutečnosti. Příklady by měly jít od jednoduchých ke složitějším: od úrovně neživé přírody postupně výše k člověku.

Začínáme jednoduchým pozorováním

Dítě vidí svět kolem sebe. Po třetím roce života je již schopno vnímat vše, co může prozkoumat pohledem. Díky tomu je možné uvést příklady toho, jak je svět proměnlivý a nestálý. V první řadě poukážeme na protiklady u nejobjektivnějších věcí.

Zda vidí, jak zapadá slunce a přichází noc? Ano, vidí. Sluníčko dočasně zmizí a ráno se vrátí zpět, narodí se nový den, docela jiný než ten předchozí. Zeptejte se, zda vidí, jak padá podzimní listí a zůstane pak ležet na zemi? Už není zelené, ale žluté a zvadlé, a když spadne, tak už se nevrací zpět na větve, ale zůstává ležet až do příštího roku. A na jaře příštího roku jsou již na tomto stromě malé, nové lístečky. Ony se rodí na jaře, a odcházejí na podzim.

„Možná, že listy umírají?“ Ne, jen mění svůj tvar. Vždyť spadané listí se lisuje pod sněhem, a stává se z něj humus, hnojivo pro půdu. Listy se stávají součástí půdy, aby znovu mohly nechat vyrůst nové malé stromy s listy. To už bude nové zelené listí, které bylo předtím něčím jiným. Děje se to všude, všechno co má začátek má také svůj konec, aby to mohlo pokračovat v něčem novém.

Tyto příklady by měly být děťátku blízké, nemusí to být listí, ale květina v parku, která se mu líbila, a zvadla. Ne slunce, ale příliv (všechno, co je cyklické jako den a noc a roční období, na úrovni neživé přírody a také živé na příkladu rostlin).

Je důležité, aby dítě vnímalo a souhlasilo s tím, co se mu říká, a mělo by to být pro něj zřejmé. Až probereme jev na příběhu rostlin, můžeme pokračovat na úrovni zvířat, vyjímaje zatím úroveň lidskou. Například ryby, které zůstanou bez vody „usnou“.

„Ony umírají? Vždyť už nemohou plavat a dýchat pod vodou.“ S rybou je to stejně jako s listím, které přestává být zelené a připojené na větvích. Ano, je pravda, že již nedýchá a neplave, ale pokračuje svůj příběh tak, že se stává jídlem pro mnoho jiných ryb nebo zvířat. A ty, svého času naplní stejný osud. Kuřata, krávy, ptáci – všichni se rodí a umírají.

Jak vysvětlit dítěti, co je smrt? Smrt je pouze změna vnějšího tvaru a podoby. Stejně jako u listu: byl na větvi, a už tam není, již není vidět, a vypadá to jako smrt, ale ve skutečnosti tím jeho život nekončí, prostě pokračuje jinak. Podíváme-li se na život pouze jednoho jednotlivého listu, jednotlivého králíka nebo jakéhokoliv jiného zvířete, vždy začíná tím, že se narodí, bude malý, vyroste, se stane velkým a umře – až přijde jeho čas. Ale na světě neexistuje králík nebo křeček sám o sobě individuálně, všichni žijeme vedle sebe a všichni se navzájem potřebujeme. Totéž se děje i s lidmi.

Jak vysvětlit dítěti, co se s lidmi stane po smrti? Je přirozené, že dítě vnímá sebe sama jen v rámci těla. Ale pokud bude vědět o tom, že nejsme každý samostatně jen sám za sebe, ale jsme součásti celku jako částečky společné duše, bude pro něj jednodušší pochopit, že po smrti lidé sice nepociťují tělo, ale že pokračují v jiných lidech. Jako v nás je částečka našich předků a vyjadřuje se to třeba i tím, že nosánek má po babičce a veselou povahu po dědovi.

A protože vidíme každé jaro, jak na stromech začíná pučet nové listí, není důvod se bát, že s lidmi to je jinak. Narodí se znovu v novém těle. Je důležité, aby dítě nežilo ve strachu z toho, že smrt je nevratný proces, kterým vše končí.

Pokud se bude zajímat o tělo po smrti, je možné otevřít ještě jednu rovinu a vysvětlit koloběh života ještě hlouběji, aby dítě pochopilo naši propojenost s přírodou. Pokud se bude ptát. Tělo se pochová do země, kde se po čase spojí s ní a potom na tom místě může vyrůst cokoliv, například rostlinky, které pozřou zvířátka. Takže my, naše tělo, jim poslouží také. Vnímám to tak, že toto už je další úroveň pochopení koloběhu života a není třeba s vysvětlením spěchat, natož předbíhat část první. Více o tom napíšu v samostatném článku.

Obzvlášť náročné může být vysvětlování smrti pro citlivé a emocionální dítě (s vizuálním vektorem). Vyžaduje to přípravu předem. Emoční vnímání dítěte musí být dostatečně vyvinuté tak, aby neutrpělo příliš velký stres.

Emocionální pouto s maminkou tomu velmi prospívá. To je ten základ, na kterém vyrůstá veškerá emoční inteligence. Pokud bude dítě denně cítit, že je podporováno, bude mít jistotu, že je milováno a že máma je připravená s ním sdílet všechny jeho pocity a emoce.

Ale to není všechno. U takových dětí je třeba neustále rozvíjet empatii: upozorňovat na skutečnost, že květinku bude bolet, když ji utrhneme, a pejska pokud ho udeříme a co je nejdůležitější, když je člověk nemocný, je nutné se o něj postarat a projevit soucit, pohladit, uklidnit.

Rozvíjet empatii nám pomohou pohádky a příběhy, zaměřené na oživení tohoto pocitu. Předtím, než budeme s dítětem mluvit o skutečné lidské smrti, na kterou se neustále ptají zrovna vizuální děti a zaznívá to i ve větách: „Já nechci umřít“, bychom mohli ukázat smrt, jako důvod pro soucit na příkladu takových příběhů jako „Děvčátko se sirkami“ od Andersena. Pokud se smrt stává příčinou empatie dítěte a pomůže mu promítnout svůj vrozený strach ne na sebe, ale na jinou osobu, v podobě slziček soucitu, potom strach ze ztráty vlastního života odezní.

Vizuální dítě zažije soucit, lítost a tím vyjádří svou vlastní emoci. Příběh listů se stane pro něj skutečnou projekcí, že události z pohádky se také mohou stát v reálném životě. Důležité je, abychom to udělali plynule a postupně.

Pokud se ale stalo, že jste neměli čas, nebo jste nevěděli, jak dítěti vysvětlit, co je smrt a život vás postavil před bolestivou realitu – nezoufejte. Obejměte své dítě, uvelebte se někde v soukromí a povězte mu výše uvedené od konce: od lidské úrovně do úrovně neživé přírody. Sice to pro něj nebude tak hladké a snadné jako v prvním případě, ale stupeň stresu se tím výrazně sníží. V blízké budoucnosti dítě pečlivě chraňte před stresem, zatímco se bude vyrovnávat s novým stavem, díky vaší péči a jistotám.

Každé dítě je jiné a má své vlastní důvody k zranitelnosti, a je důležité je znát, aby nedocházelo k psychologickým traumatům a dítě mohlo vyrůstat s pocitem jistoty.

Přeji vám, abyste se vždy vyznali v tom, co bude pro vaše dítě tím nejlepším. 

Žeňa