Lék na bolení hlavy, aneb jeden prázdninový den ze života zvukové maminky

- Maminko, říkala jsi, že se mi budeš věnovat, kdy už to doděláš?,- ptá se malej už podruhé.

- Co… no ano, ano, když jsem řekla, tak to taky udělám, ale ne teď. Musím ještě dokončit…

Odbývám své dítě dalším slibem, otevírám nové virtuální okno, co vlastně hledám?.. Reklama na šaty, usměvavé opálené slečny, chaty v Alpách, šampaňské, moře, palmy… Slogany, slogany „Zapomeň na nudu a užívej života!“,- volá dlouhovlasá slečna z obrázku. No to určitě, co zrovna ty můžeš vědět o životě? Vědomě zachycuji pozdrav ze země Nevědomi – moje já dává o sobě znát. Moje zvukové egocentrické JÁ.

Čas běží, jenže pořád nemohu najít nic, co by stálo za mou pozornost. Začíná bolet hlava, možná pomůže šálek kávy. Co, už je oběd? Dítě volá, že má hlad. No jo, to tělo, pořád chce jíst, jdeme ho nakrmit.

Aspoň aby ta hlava mě přestala trápit. To je tak divný pocit, kdybych měla na hlavě akvárko a voda mi žbluňkala v uších. Znáte to? Moje doktorka se na mě dívala jak na exota.

- Mami, nudím se!

Tentokrát jsem odložila notebook stranou.

- Tak jo, co podnikneme?

- Domino! Chci si zahrát domino

- Ne, to je pro malochy

- Ale zkusíme, budeš koukat, jak mi to jde

- No dobře, ale nepočítej s tím, že ti budu nahrávat!

Lišácky se usmívá a rozdává dřevěné kartičky.

Za chvíli opravdu koukám, jak dokáže propočítat kroky dopředu, a vůbec nemám to lehké! Musím přemýšlet – já u domina, cha! Dali jsme si dvě kolečka, jedna remíza a podruhé mě porazil.

U „Člověče, nezlob se“ jsme se domluvili, že už se opravdu bude hrát podle pravidel, a když se na to přijde, tak toho človíčka pošleme zpátky na startovní čáru bez slziček a prosíku. Divila jsem se, jak moje dítě během posledního půlroku dospělo. Dokázal přijmout tuto situaci s lehkostí, a když posílal mého človíčka zpátky, omluvil se Na poslední chvíli, jen krůček jsem měla k domečku, ale kostka s jednou tečkou ne a ne upadnout, porazil mě taky.

Vřelá gratulace a emoce vítězství udělaly své a malý utíkal ven za kamarády.

Já odkráčela do kuchyně ukuchtit nějakou sladkou dobrotu asi na oslavu dnešních společných her. Mmm, to sladké ticho, jak lahodí mým uším! A jak to často u mě během vaření bývá, se spustí nejlepší myšlenková přehlídka. Proč, zrovna, když vařím?! Myšlenky naskakují jako závodní koně a překvapivě nenesou na svém hřbetě žokeje, ale takovéto shrnutí a vysvětlení určitých dříve zažitých situací nebo myšlenkových pochodů. No ano, tvořivá činnost přináší své ovoce ve více podobách, a to je tak sladké!

K večeru mám pocit, že jsem vůbec nic neudělala, nemám napsané žádné písmenko, a to mě ničí, mám výčitky. Fyzicky se cítím unavená, ospalá, a místo prohlašované noční směny u počítače odnáším své tělo do sprchy a do postele. Jenže ještě jedna toulavá myšlenka mi někde uvízla v hlavě, beru noťas a začínám psát. Přišel totiž můj čas. Čas, kdy všechno ztichne, je tma, klid, nic neruší od přemýšlení a není třeba vyvíjet žádné úsilí pro soustředění. Ožívám, hlava je čistá. Prsty mi běhají samy po klávesnici, a písmenka sama stoupají do řádku.

Je to ten nejlepší lék na bolení hlavy. Pokud navíc nemůžete usnout, zkuste ho někdy také.

Hlava už nebolí, podivný tlak v uších také zmizel. Pro tentokrát jsem svůj ZVUK nakrmila dost.

S láskou

Žeňa