Napřed přemýšlej a pak mluv. Ani omylem

Už jste někdy slyšeli tuto hlášku? A jak jste na ni reagovali, co ve vás vzbudila?

Musím přiznat, že pro mě je to absolutně normální jev. Ve většině případů napřed v hlavě zformuluji myšlenku a teprve pak ji řeknu. Veškeré myšlenkové pochody se odehrávají v tichosti a až potom o nich mohu někomu povyprávět.

Ale potkali jste už člověka, který k tomu, aby něco pochopil, potřebuje mluvit? Znám několik lidí, kteří o sobě říkají: „Potřebuji si o tom s někým popovídat, jen tak mohu problém pochopit a najít řešení.“  Na mou otázku, jestli by nestačilo jen mluvit nahlas a bez posluchače – no prý, že ne.

Byli to dospělí lidé a mě velmi zajímalo, proč je to pro ně tak důležité, co je to za zvláštnost. A zjistila jsem, že pochopení k nim přichází v procesu hovoření. A ne jen, že oni sami tak porozumí svému problému a dokážou najít velice neotřelé způsoby jeho řešení, ale současně u toho i velmi pobaví. Ani jsem si při tom kolikrát nevšimla, jak rychle nám utekl čas.

Také máte takového upovídaného kamaráda nebo kamarádku, se kterými jste schopni ztratit pojem o čase?

A možná, že máte takového povídálka doma a měří sotva metr. A představte si, že ten malošek, který potřebuje pochopit, jak funguje svět, má verbální typ myšlení. To znamená, že veškeré pochopení k němu přichází stejně jako k vaší kamarádce – v procesu mluvení. Jen s tím rozdílem, že dospělý člověk už má nějaké zkušenosti a spoustu věcí pobral během svého života. Ale to dítě se teprve učí a co nevysloví, to nepochopí a jeho mozek nezaregistruje. To znamená, že se nenaučí látku. Dobrý, že?

Řeknete si, jak to je jen možné! Všichni to tak přece nemají. Ano, máte pravdu, nemají. Dar verbálního myšlení se nedává všem. Systémová vektorová psychologie vysvětluje, že nejcitlivějším orgánem těchto lidí jsou jejich ústa. A zaměstnávat je, to je pro ně velkým potěšením. K tomuto uspokojení dochází přirozenou cestou buď při mluvení anebo při jídle.

Ve snaze uspokojit svou erotogenní zónu – ústa, orální dítě pořád mluví a jeho neustálý slovní proud unavuje všechny okolo. Vyčerpaní rodiče nebo učitelé ho už nemají sílu poslouchat a vyžadují jediné – aby už konečně zavřel pusu. Dokonce ho mohou i izolovat. Jenže naše psychika má své zákonitosti a žádná touha sama od sebe nikam nezmizí. Pokud své podvědomé přání (v tomto případě po mluvení) budeme ignorovat a nedáme mu průchod, pouze změní způsob své realizace (mluvím o tom ve videu).

Orální dítě má pocit, že je potřeba udržet pozornost publika, a přichází proto s takovými událostmi a detaily, které vás stoprocentně zaujmou. Při každém následujícím převyprávění vymyšlený a často neexistující původní příběh obrůstá dalšími fiktivními detaily. Ale pokud se my zbavíme role posluchače, znamená to, že necháme jeho touhu po mluvení bez odezvy a možnosti odpovídajícího vývoje. V dospělosti může potom takový člověk získávat podvědomé potěšení z šíření nepravdivých a lživých informací, kvůli kterým bude trpět mnoho lidí. Kverulant a notorický pomlouvač je člověk, kterému se nepodařilo v dětství rozvinout svůj řečnický potenciál správným směrem.

Jak můžeme takovému dítěti pomoci?

Lidé s orálním vektorem jsou obdařeni schopností vyjadřovat velmi důležité a složité jevy pochopitelným způsobem. Například i takové, které mohou společnosti pomoci k zachování celistvosti a schopnosti vyžít i ve velmi obtížné době. Ale proto, aby toho mohl být „orálník“ schopen, je důležité mu pomoci rozvinout jeho potenciál verbální inteligence.

Zvláštností tohoto typu myšlení je to, že porozumění se zaměřuje až na vyřčenou informaci. To znamená, že orálník nejprve mluví a teprve potom zvědomuje řečené. Abychom mohli pomoci dítěti rozvíjet jeho verbální inteligenci, je velmi důležité dávat mu konkrétní témata, protože v tomto případě se jeho hovoření stává nejsmysluplnějším, a to znamená, že maximálně přispívá k rozvoji jeho mysli.

Například zpěv také ukojuje podvědomou orálníkovu touhu po projevu, ale nezpůsobuje rozvinutí jeho verbálního typu myšlení.

No a na závěr je tady 5 důležitých rad pro rodiče orálních dětí:

Tip 1. Nechte ho mluvit!

Děti s orálním vektorem mají velice speciální typ myšlení – verbální, a proto pro ně neplatí zlatá školní poučka „Ze začátku přemýšlej a pak mluv“. Pro většinu pedagogů ve školách je tato posloupnost základem zdravého myšlení. Jenže v případě orálního dítěte se všechno děje jinak a jak se říká – výjimka potvrzuje pravidlo.

Chtěla bych varovat všechny rodiče: mluvit on bude neustále. Můžete vyhodit rádio i televizi, nic z toho totiž nebudete potřebovat. Mluvené slovo, jako fónové pozadí, budete mít zajištěno tak dlouho, dokud se v místnosti bude nacházet vaše orální dítě. Úkolem těchto rodičů totiž není přinutit dítě být zticha a přemýšlet „pro sebe“ – v jeho případě to totiž není přirozené a dlouhodobě možné. Cílem by mělo být, aby „hluk“, který takové dítě vyprodukuje, byl smysluplný a gramotný.

Tip 2. Čtení nahlas

Když budete s orálním dítětem dělat úkoly, naučte ho verbalizovat novou informaci. Ono nebude sedět a potichu přemýšlet, co je tam napsáno. Pro takové dítě je hodně důležité, aby četlo nahlas. A vůbec nejdůležitější je mít posluchače. Když cestujete s dítětem mimo domov, požádejte ho, ať popisuje všechno, co vidí kolem sebe. A pokud to bude potřeba, opravujte jeho slovní projev a upřesňujte otázkami, aby byla jeho řeč správná a čistá. Orální děti totiž mají ve zvyku mluvit hodně rychle a komolit slova.

Tip 3. Žádné drby!

Mluvte s dítětem o tom, co se stalo ve škole. V první řadě vám bude chtít povědět všechny fámy a klepy, ale spíše trvejte na tom, co nového a zajímavého zažilo nebo se ve škole naučilo. Takové rozhovory mu díky verbalizaci pomohou systematizovat vyslechnutou látku.

Tip 4. Kam dát tu energii?

Nejlépe hned od první třídy ho zapojit do všech veřejných školních akcí: představení, vystoupení a podobně, stejně tak budou vhodné čtenářské kroužky, recitační soutěže a později i kroužek řečnického umění nebo moderátorský. Dejte svému dítěti možnost ukojit jeho potřebu v mluvení všude, kde je to vhodné. Velmi častou chybou je, když si rodiče myslí, že se jejich dítě „vybije“ ve sportovním kroužku. OMYL! Fyzicky se sice unaví, ale podvědomou touhu orálního vektoru nenaplní. Pak bude zaměstnávat svá ústa jídlem a vy se budete divit, proč přibírá na váze, když má 2 krát týdně tréningy.

Tip 5. Domácí úkoly VS kamarádi

Je důležité, aby orální dítě netrávilo většinu svého časů doma s domácími úkoly nebo u počítače. Musí mít svůj volný čas, který by strávilo s přáteli i mimo školu. Mít   posluchače je důležité.

Samozřejmě to není všechno, povaha orálního dítěte bude ovlivněná i spodními   vektory. Kožně orální člověk má úplně jiný životní scénář, než análně orální. Jejích zájmy a preference se v mnohém liší. Mnohem více informací jsem vám schopna   předat v kurzu Systémového rodičovství, který shodou okolností začíná 6.11.2016. Ale už díky e-booku je možné začít poznávat svět podvědomých přání a otevírat pro sebe spoustu zajímavých a někdy i osudových souvislostí.

Přeji vám krásné podzimní dny s dětmi

Žeňa