Malé střípky z mého "vektorového" života

Je to už téměř 3 roky, kdy jsem se setkala se zajímavou ženou Žeňou. Byl to dlouhý telefonický rozhovor.. a bylo to jako bychom se znaly roky.. úžasné. Můj “zvukový vektor” se nádherně rozrezonoval. Zjistila jsem, že je původem z Kazachstánu a mluví rusky. Další vlna nadšení. Miluji ruštinu. Můj první cizí jazyk připomínající oblíbenou učitelku ruštiny.

Následovalo povídání o psychologii, o dětech a taky o systémové vektorové psychologii. Zaujalo mě to na první “sluch” a zatoužila jsem se dozvědět více a setkat se s touto zajímavou ženou osobně. Tak začalo naše přátelství. Zároveň to bylo přátelství se SVP.

Postupně jsem se dozvídala víc a víc, četla i v ruštině originální výklad od ruského psychologa Jurije Burlana. Sledovala některé videonahrávky a musím přiznat, že to byly pro mne skutečně nové a hodně zajímavé informace z oblasti lidské psychiky. Psychologie mne vždy hodně zajímala, mám prostudované knihy našich známých psychologů Matějčka, Vágnerové, Říčana a Čačky, ale tohle mne skutečně dostalo. Hlavně tady jde o praktické využití v každodenním životě, o možnost jak lépe proniknout do vlastního podvědomí, o rozklíčování vlastního potenciálu a pak lepší pochopení druhých. Ať jsou to vlastní děti, partneři, rodiče, sourozenci či přátelé. Dostali jsme novou možnost k lepším vztahům doma, v práci, ve škole... prostě kdekoliv.

Asi teď očekáváte nějaký konkrétní příklad z mého života. Tak dobrá, napadá mě toho víc, ale asi nejvíc to vnímám u těch nejmenších, se kterými pracuji. Ti malí jsou ještě hodně tvární a ještě nemají vzorce chování tak pevně ukotvené jako dospělí jedinci. Když vidím, jak jsou někteří hodně živí, neposední, pořád poskakují a jsou jako šídla, chtějí být všude první, vykřikují a upozorňují na sebe, tak to vnímám, že je tam převaha “kožního vektoru”, mají citlivou kůži a milují, když se jich dotýkáte, pošimráte po zádech... to si vrní jako kočky a najednou se dokáží zklidnit, zastavit a jsou krotcí jako beránci.

Je ale potřeba správné naladění, pocit důvěry a bezpečí, které dítě potřebuje vnímat, aby s vámi bylo ochotno neverbálně komunikovat. Mají rádi pravidla a řád, rodičovskou pevnost, jinak Vám takové dítě může velmi snadno přerůst přes hlavu a bude si dělat co chce. Ač to vypadá zvláštně, právě tyto děti, označované občas za “hyperaktivní” prahnou po pevnosti, systému a řádu, aby mohly zklidnit svou dychtivou psychiku toužící po prvenství. Jsou to určitě pro rodiče náročné výchovné lekce, když sami klidní, soustředění a hloubaví, dostanou “dáreček” v podobě velmi aktivního a živého dítěte, se kterým si neví rady.

A to by bylo skutečně zvláštní, kdyby ve skupince asi 10 dětí nebylo dítě s typicky “análním vektorem”, který se právě vyznačuje tím, že dítě se jeví spíš pomalejší, hloubavější a soustředěnější, dává přednost individuální hře na koberečku. Vybírá si většinou složitější pomůcky, u kterých vydrží mnohem déle než děti s převahou “kožního vektoru”. Jsou také víc tvrdohlavé a nesnáší rozkazy. Je potřeba se s nimi vždy předem domlouvat co by chtěly a hlavně potřebují na vše víc času. Na jídlo, toaletu, oblékání... prostě chtějí mít svůj klid. A nedej Bože je popohánět. Takže tady je dobré milý rychlý rodiči, se na chvíli zastavit, zamyslet se jaké dítko mám před sebou.

Taková rychlá maminka, které se narodí skutečně hloubavé dítě, které je potřeba stále o něčem přesvědčovat... ztrácí občas trpělivost a křik na sebe nenechá dlouho čekat. A stačilo by tak málo. Včas se na vše připravit, domluvit se s dítětem co bude pak a co potom, použít obrázky když ještě neumí mluvit a jste parťáci na celý život. A fakt se to vyplatí. To mohu říct z vlastní zkušenosti řekněme dnes již moudrého rodiče, kterému se narodily hned dvě takové hloubavé a soustředěné děti ze tří a to jedno víc než druhé. Je pravda, že před víc než 25 lety, kdy se narodil syn, jsem o vektorové psychologii a podvědomých touhách neměla ani páry a já jako rychlá matka jsem někdy skutečně rostla, když mu nešlo vše tak rychle jak jsem si představovala. A jaký je dnes z něj úžasný fotograf se smyslem pro detail a dokonalost. Ano, nepotřeboval být první, ale nejlepší. Jsem na něj náležitě hrdá, jaké úžasné fotky dokáže vytvořit! Tak to byly jen malé střípky z mého “vektorového” života, který mi zase víc odkryl další možnosti pochopení sama sebe i lidí kolem mne.

Ivana

Ředitelka a zakladatelka rodinného centra Duha Klub Rodinka