Tajemství výchovy akčního neposedy

Čiperné dítě, které jen stěží vydrží sedět na jednom místě, se pro své rodiče často stává skutečnou výzvou. Je hbité, mrštné, podněty zachycuje v cuku letu, rychle zpracovává příchozí informace, odpovídá na naše otázky … a za vteřinu už neví, o čem byla řeč.

Také to znáte a často nevíte, jak takové situace zvládat? A jak takovému dítěti pomáhat vyrovnávat se s povinnostmi? Pojďme hledat odpovědi u systémové vektorové psychologie.

Kožní vektor

Nejprve budeme muset zjistit, jaký vektor dostalo do vínku vaše dítě. Pod vektorem v systémové vektorové psychologii (také SVP) rozumíme sadu vrozených duševních a fyzických charakteristik, které utvářejí celkový charakter a povahu člověka. Jestliže mezi nimi převažují flexibilnost, akčnost, logické myšlení a naopak chybí vytrvalost a pečlivost, pak tyto vlastnosti jsou typické pro děti s kožním vektorem, kožníky.

Ti mají už od narození tendenci šetřit – časem, vlastním úsilím i energií. Pokud pro sebe z činnosti, kterou se právě hodlají zabývat, nevidí přímý přínos a výhodu, rychle ji hodí za hlavu a přepnou se na něco jiného. V budoucnu z nich přitom mohou vyrůst pokrokoví inženýři, zlepšovatelé a vynálezci. Malí kožníci se však teprve musí naučit používat svou vrozenou schopnost k sebeovládání a sebeomezování, takže pro jejich rodiče, ostatně jako i pro rodiče dětí s jinými vektory, je hodně důležité správně nasměrovat jejich vývoj.

Pravidelný rytmus a určování rozumných mezí jsou pro rozvoj malého kožníka těmi nejlepšími podmínkami. Problémem však může být, že školní osnovy bývají psány lidmi s velmi odlišnými vlastnostmi. Tvůrci pedagogiky, to jsou většinou lidé s análním vektorem, který se ve svých vlastnostech diametrálně liší od vlastností kožního vektoru. Pro análního člověka není těžké strávit mnoho hodin v knihách a provádět hloubkové analýzy, desetkrát překontrolovat správnost, než napíše výsledek. Kožník to ale nezvládá.

Ve snaze aplikovat rady učitelů s análním vektorem na kožní děti se většinou setkáváme s dětským odporem a neschopností dodržovat určená pravidla. V konečném důsledku pak můžeme dokonce usuzovat, že dítě není schopno učení. Z pohledu systémové vektorové psychologie je však možné takovou situaci snadno napravit, pokud budeme brát v potaz vektorové odlišnosti. V tomto článku se podíváme na specifické techniky komunikace.

Schémata, diagramy a modelování

První věc, kterou budeme potřebovat, jsou schémata. Při předkládání jakéhokoliv učiva dítěti s kožním vektorem je třeba se zaměřit na logiku: ukažte mu příčinné souvislosti, kreslete šipky od jednoho bodu do druhého, z jedné události ke druhé. Modelujte situace, ukazujte propojení a souvislosti. Dítě si nemusí postupy zapamatovat hned. Důležité je však procvičování jednoho typu řešení (logického propojení) na rozdílně znějících úkolech tak, aby dítě bylo schopno pochopit hlavní myšlenku.

Dítě s kožním vektorem se nepyšní vytrvalostí. Abychom proto předešli jeho neklidu a roztěkanosti, měňme cíle. Jakmile vyřeší pár úkolů na jeden typ logických operací (např. odčítání, násobení), dejte mu jiný úkol, který vyžaduje zcela nový přístup, zaujměte ho novým, ještě neznámým materiálem. Faktor novoty je pro tyto lidi velmi lákavý. Také délka sezení s kožními dětmi nemá být dlouhá. Tady jsou lepší kratší, ale pravidelné porce. Čas od času je pak nutno připomenout a zopakovat předchozí látku a přitom ji zkomplikovat o další krok v řetězci počtu (např. 4 + 6 – 3 x 2).

Kožní dítě je velký fanoušek stavebnic. Čas dětských her sice rychle uplyne, ale návyky zůstávají, čehož je výborné využít a patřičně rozvíjet. Takové děti často úplně spontánně kreslí na papíře jednoduché tvary, přidávají k nim další a další, různě je mezi sebou spojují… Bývají to zkrátka konstruktéři už od malička. Systémově chápeme, jaký to má smysl: za 20 let bude stejným způsobem, ale už ve své dospělé profesi, k sobě připojovat různé detaily domů, mostů nebo třeba kosmických lodí.

Zatím ale potenciální inženýr trénuje své schopnosti. A jak tedy udělat, aby se naše dítě stalo inženýrem vývojářem i v budoucnu? Jednoduše. Rozvoji a kultivaci jeho schopností napomůžeme, pokud mu budeme dávat takové úkoly, které budou podporovat jeho logické myšlení. Položíme před něj třeba otázku:

Jak ze dvou předmětů udělat třetí?

Jak zajistit, aby věc byla při používání pohodlnější?

Jak je možné zlepšit při použití méně dílů její účinnost?

Tímto a podobným způsobem můžeme kožnímu dítěti poskytovat prostor pro tříbení jeho vynalézavosti, který je potřeba pro rozvoj jeho vrozených vlastností. A stimulovat ho, podporovat, nebo mu v tom aspoň nebránit.

A jelikož moderní děti si už svůj život neumí představit bez počítačových her, mohou být v arzenálu budoucího inženýra vynálezce také hry typu Crazy Machines, Oheň a voda, Amazing Alex atd. I když sice mají malí kožníci raději závodní hry, které nic víc než reakci a rychlost (které ale oni beztak mají) nerozvíjejí, nezapomínejme také na logické hry.

Nechejte malého obchodníka spočítat své výhody

Ne všichni lidé s kožním vektorem se stanou inženýry, ale všichni mají obchodního ducha. Už od dětství mají zvláštní vztah k penízkům a pokladničce, může to být až komické a budete se divit, kde se to v tom mrňouskovi jen bere. To v něm mluví jeho podvědomá touha lovce, kterou je potřeba nechat svobodně mluvit a neodsuzovat dítě za to, že si vždy bude chtít s vámi vyjednat lepší podmínky. Nepovažujte to za tvrdohlavost, to je ta pravá cílevědomost.

Jen ho naučte počítat i s názory jiných lidí a s plněním povinností. Dohoda je pro tento účel výborným prostředkem. Buďte ale trpěliví, je možné, že to bude chvíli trvat, než si uvědomí, jaký bude mít z navrženého úkolu prospěch. Ukažte mu svůj zájem, a jakmile ho jednou tento přístup zaujme, bude se chtít k němu vracet. Pro lidi s kožním vektorem je největším argumentem jejich vlastní výhoda. Moc dobře chápou rozdíl mezi pojmy větší a menší a právě to je motivuje k výkonu.

Děti s kožním vektorem neradi čtou a nechápou, k čemu jim umění číst bude v životě sloužit, pokud nepochopí, že i z toho mohou plynout různé výhody. Velmi charakteristické pro ně je, že přečtou první slabiku nebo dvě a zbytek slova si domyslí – to proto, že jednak šetří časem a jednak jejich pružné a vynalézavé myšlení stále hýří nejrůznějšími nápady. Nemohou za to, je to jejich přirozenost a pánbůh za ni zaplať!

Takže proto, abychom v nich vyvolali přirozenou chuť naučit se číst, měli bychom jím ukázat, co z toho budou mít. A jak jinak, než v oblasti pro ně nejbližší a nejpříjemnější – v obchodě! Například pokud si dítě dokáže samo přečíst, kolik stojí jeho oblíbený džus nebo bonbony, může si je dát do košíku.

Když byl syn v 1. třídě, posílala jsem ho občas do obchodu pro něco konkrétního s určitým názvem. Věděla jsem přitom, kolik ta věc přibližně stojí, a dávala jsem mu o 2 – 5 korun navíc s tím, že pokud ten nákup zvládne, může si zbytek peněz ponechat jako odměnu. Měli byste vidět jeho radost z toho, že to zvládl úplně sám. A já jsem jen podotkla, že kdyby neuměl číst, tak by ten polotučný tvaroh na oblíbený koláč neuměl koupit. A to víte, že kožní dítě má hned v nabídce i jiné řešení situace: „Já bych se zeptal někoho z dospělých!“

Ano, kožní člověk má vždy náhradní řešení, rychlé reakce, a nikdy nezapomíná na svou vlastní výhodu. Když bude takové dítě správně vedené, v souladu se svými přirozenými vlastnostmi, nebude bité a ponižované (!), vyroste z něj inženýr vývojář, který bude šetřit energii, zdroje a vyjednávat lepší podmínky nejen pro sebe, ale pro celou společnost.

K tomu ale potřebuje vhodné podněty pro rozvoj logického způsobu myšlení.

Jelikož bych mohla o kožním vektoru popsat ještě minimálně další tři stránky formátu A4, a to hodně nahusto, raději článek rozdělím na dvě části. Ty dlouhé prý nikdo nechce číst… Tak ať se máte na co těšit příště

Žeňa